IIII. KNIHA: SMYSLNOSTI


6. Kapitola: MODELY

Adeptům magie při jejich studiu jistě neušlo, že existují dvě vyjádření magie a to pentagram jevovistů se jménem JHŠVH ( Jošua ) a tzv. bafomet se jménem LVTN. Toto latinské slovo psané též hebrejsky jako předchozí je však latinského původu, čte se Leviatan, a abychom je pochopili správně prostudujme trochu politologii. Knihu stejného jména napsal známý proklamátor absolutizmu Thomas Hobbes. Jinak se zdá, jedná se o jasné vyjádření sebelásky, té síly všeobjímající a jistě velmi důležité. Oproti tomu pro správné pochopení jejich protivníků, to abychom prostudovali některé spisy judaínů. Že jsou též absolutisté je patrné, ale jedná se zcela opačné pohnutky i projevy. Jméno jejich idolu je láska. I to je tedy moc pěkná a nejspíše důležitá hodnota. Nicméně v podání obou znepřátelených táborů jedná se o absolutní vyjádření ať lásky či sebelásky a výsledem je tudíš altruizmus a sobectví.. Vládne jim totiž jen láska a jen sebeláska.. Hodnoty jedněch u druhých nemají své místo. A to se nám zdá trochu na škodu, ačkoli je svým způsobem chápeme. Přesto je možno se zamyslet nad tím, že starat se o sebe ( a nikoli jen o sebe ) a být soucitný ( nikoli však na svůj úkor ) je docela dost přirozené. Jde tedy o to kombinovat oboje, jak nám to přijde vhod, dle našich možností a potřeb a vládu přenechat něčemu méně vyhraněnému..
Pokud se zamyslíme nad světem kolem, jistě nám neunikne, že v něm nevládne jen jeden idol, naopak pluralizmus mnoha stran přináší svobodu všem. Proto volím Anarxii, vládu přirozeného řádu.
Ve vesmíru vládne, zdá se právo silnějšího. Na to lze reagovat buď souhlasem nebo se snažit to změnit. pokud se ale budeme chtít od přírozeného řádu věcí odpoutat úplně, zjistíme že je to možná nemožné. Vesmír, ať už jak už, umožňuje si nám myslit, že jsme pány tvorstva jen díky síle mysli. Je vcelku úsměvné si představit člověka v éře dinosaurů. A je to právě naše mysl, jenž nám říká, že ne úplně má pravdu a nároky ten, kdo je prostě od přírody silnější. Přesto ale odprostit se úplně od materiálního pohledu na svět se může vymstít a to ztrátou rozumu a pádem do víry. Do víry bez logiky, hledající věčně svého protivníka, jenž za všechno může. Proto cestou rozumu, cestou bez pánů a vládců.. Neboť jde o to kdo má rozhodovat co je dobré a co špatné. Anarchistická filozofie nás vede k tomu abychom toto v sobě hledali - ale opravdu hledali - co je dobré a co nikoli, a též nás vede k tomu, abychom s tím něco dělali. Dosti se zdá, že Anarchie je všechno jiné než-li představují oni dva svrchovaní vládci univerza, totiž Jehova a Leviatan. Ještě si lze představit i vládu, která též není absolutistickou ani anarchistickou, ale pozorujeme u ní některé podobné rysy jako těchto již zmíněných. Tuto vládu nazvěme Alien, jméno zvláštní i tím, že čteme-li jej ve Velké Arkáně, tvoří opravdu nejimpozantnějśí obrazec - značku. Podíváme-li se na Velkou Arkánu (tab. č: ) a čteme-li jednotlivá písmena po sobě, tvoří se kolem Diabola v podobě blesku jako by chtěla naznačit.. Nicméně nám nejpřitažlivější, z globálního hlediska, zdá se snad nejvíce vláda Anarchie. To proto, že ona jediná striktně hledá a brání pravdu, právo a především je to ona, kdo nabýzí nejvíce štěstí pro všechny. Co se svobody týče, přeje jí co nejvíce - je to největší utopistka , která ještě zůstává nohama na zemi.
TAB:

Či-li dá se říci, že tam kde končí Anarchie, začíná jedna z absolutistických filozofií. Anarchie je vlastně též svým způsobem absolutistická.. Je to Absolutní Svoboda, tedy svoboda všech - zákaz nesvobody - to se týká i toho typu otrokářství, které celkem přehlížíme - pěstování a požívání evolučně slabších druhů - zvířat.. Nejde ani tak o to nesmět zabít, ale též i o přirozené prostředí pro život. Oproti tomu Alien přeje silnějším, ale záleží mu dosti na tom jakým způsobem. Vyjádřením jeho politické vůle je Technókratéa - Umělecká liga. Otorkářství ano, ale podle pravidel.
Anarchie si činí nárok na naprosté bezvládí - tedy maximálně na vládu autorit neautoritativních. Přesto se nelze ubránit pochybám, zda-li je to možné i v širším měřítku - politickém ( společenském ), a ne jen osobním - a zda-li nepatří jen těm, kdož si ji zaslouží. Též je nutno se zamyslit, zda-li ti jenž potřebují nad sebou autoritu mocnou a zosobněnou.. ( na rozdíl od vlády ideí ) budou šťastni. Nám se zdá, že Anarchie je jen pro anarchisty. Ti jedině budou chápat svou zodpovědnost za své kroky. Ti jediní budou chápat že nikoli nikdo, ale každý vládne v Anarchii, a svoboda jednoho je podmíněna svobodou druhého: svoboda mé pěsti končí tam, kde začíná svoboda tvého obličeje..
Co se solidarity týče, je chápána jako přirozená, ale též mi samy se rozhodujeme komu co dát - co si kdo zaslouží. Spravedlnost je dosti zásadní pojem nejen v anarchistické filozofii. Proč živit někoho, je to snad někdo víc? Každý má mít co si zasluhuje, co mu příroda dá.. Ale něco jiného ovšem je, je-li někdo v nouzi ne svou vinou.
Co se zmíněné přirozenosti týče, je chápána též přirozeně, že totiž je každý od přírody jiný. Někdo slabší, někdo silnějśí. Přesto není nikdo nikomu povinován, ale umí-li něco víc, pak je jistě uznáván. Tolik o autoritách v Anarchii - jediném svrchovaným vládcem je idea. Snad jen výjimečně smí být jmenován někdo jako představitelstvo. Jinak toto přesvědčení umožňuje dosti individuální možnosti a rozmanitosti vlastních názorů. Do toho, co jenom jeho je, nikomu nic není.


[ZP5!]